Kategorie

 


Historie

 


Fotogalerie

 


Osobnosti

 

 

Život v Opavě

 


Okolí

 

 

Odkazy

Úchylák z Ptačího vrchu

 

Ráda bych se s váma podělila o jeden hrůzostrašný zážitek, který mě potkal minulý víkend v Opavě. Po mnoha týdnech co jsme se neviděly, jsem se domluvila s moji nejlepší kamarádkou Kamilou, že si spolu někam sedneme na kafe a probereme novinky. Vybraly jsme si útulnou restauraci "U tiskárny". Na terase už se pro chlad nedalo moc sedět, a tak jsme si zalezly do koutku uvnitř a při veselé rozmluvě pomalu usrkovaly dobrou kávu. Jasně, že jsme na žádné z našich známých nenechaly ani nit suchou. Ale to už patří k věci.


Ani jsme se nenadály a venku se začalo pomalu smrákat. Na začátku října už to probíhá docela brzy. A tak jsme zaplatily a vyrazily pomalu k domovům. Zbytek probereme při dalším setkání, které bude brzy.


Po pár krocích jsme došly pod Ptačí vrch a Kamča dostala ten nedobrý nápad, že si tam zajdeme ještě do altánku jednu zahulit. Protože jsme to tenkrát ještě nevěděly - že to není zrovna moc dobrý nápad - tak jsme tam tou úzkou klikatou cestičkou vystoupaly a zapálily si.


To už probíhalo stmívání v poslední fázi, ale protože jsme byly dvě, na nějaké strachování se nám ani nevzpomnělo.


Když jsme si obě párkrát potáhly za cigaretu, všimla jsem si, že  se za nedalekým stromem mihnul stín. Štouchla jsem Kamilu do lokte a zašeptala tiše:


"Vidělas to?"


Ale ta neviděla nic, a tak jsem si i já nakonec myslela, že se mně to jenom zdálo.


Domluvily jsme se, že půjdu Kamilu doprovodit ještě až na nádraží.  Já to měla domů na Kylešovský kopec nedaleko, ale Kamča musela jet vlakem až do Velkých Hoštic.


Když jsme pomalu sestupovaly z Ptačího vrchu po schodech dolů, chytla mě Kamila najednou pevně za ruku:


"Ty vole, tam za tím stromem stojí nějaký chlap!" zvolala polohlasem.


A už jsme si to pádily hlava nehlava napůl osvětleným parkem směrem ke kulturnímu domu Petra Bezruče. Než jsme přešly křižovatku, ještě jsme se raději nenápadně poohlédly. Oproti světlu jedné lampy jsme viděly nedaleko postávat siluetu chlapa, který nás musel určitě pozorovat. Ale to jsme nevěděly přesně. Byla už skoro tma a ten podezřelý chlápek stál přece jen dost daleko, a tak jsme netušily, kam míří očima.


Na osvětleném nádraží nás ta nedávno zažitá úzkost opustila. Počkala jsem ještě necelou půlhodinu, než odjel vlak s Kamilou a vyrazila do kopce po Březinově ulici směrem k domovu.


V záhybu ulice jsem najednou ucítila, jako by mě někdo zezadu pozoroval. Pomalu jsem se ohlédla zpátky a dole u nádraží vidím chlapa v černém kabátě. Stál dole na protějším chodníku a mně se na tu dálku zdálo, jako by se na mě úlisně šklebil. Úplně mě v tu chvíli polil studený pot. Přidala jsem bezděky do kroku, ať už jsem co nejdál. Nahoře jsem zabočila do Rooseveltovy ulice, protože jsem se musela dostat na Tyršovu.

Po cestě jsem se znovu párkrát nenápadně ohlédla, ale nikoho jsem nespatřila. Celá zadýchaná se řítím Tyršovou ulicí nahoru, když tu najednou za sebou zaslechnu výrazný dupot. Otáčím se a krve by se ve mně nedořezal. Několik desítek metrů za mnou stojí ten úchyl, v dlouhém tmavém kabátě a tentokrát jsem jasně rozpoznala, že se na mě potměšile šklebí.


Já dostala úplnou paniku a rozběhla se o život. Supěla jsem jako lokomotiva a bylo mně v tu chvíli všechno jedno. Hlavně ať už jsem doma! Bez dechu jsem doběhla na konec Tyršovy a zabočila do Zahradní ulice, kde bydlím. Kolena se mně celá třásla. Když jsem za sebou chtěla zabouchnout branku od našeho plotu, někdo uchopil pevně kliku z druhé strany -


Byl to ON!


Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Zůstala jsem stát jako zkamenělá, ale to jenom do chvíle, kdy jsem zmerčila, ten podmračený člověk, asi padesátník, drží v ruce SEKERU!


To mě znovu nakoplo. Rozběhla jsem se jako šílená k domu a byla jsem už skoro u jeho vchodu. Zapomněla jsem ovšem na dva květináče, které tam normálně nestojí. Rozplácla jsem se jak dlouhá tak široká na zemi. Byl to jenom krátký okamžik. Ležím na břiše jako rozplácnutá žába a s očima plnýma strachu otáčím pomalu hlavu abych pohlédla nad sebe.


Nade mnu stojí chlap celý v černém, šklebí se jako kdyby nebyl zcela při zdravých smyslech a pomalu zvedá ruce se sekerou nad hlavu, aby se rozpřáhnul.


Stačím jenom polohlasně vykřiknout:


"Prosím vás NE! Já mám ještě celý život před sebou!"


Ale chlap na to nic a najednou udělá sekerou prudký pohyb přímo na mé zbídačené já... a...SEK!


A od té doby mám prdel na dvě půlky!

© 2009 - 2011    •    kontakt