Kategorie

 


Historie

 


Fotogalerie

 


Osobnosti

 

 

Život v Opavě

 


Okolí

 

 

Odkazy

Řekli o Opavě - Jaromír Nohavica

 

Jaromír Nohavica *7.6.1953 Ostrava

 

Ostravského folkového písničkáře, kytaristu, textaře, libretistu a skladatele Jaromíra Nohavicu snad není třeba blíže představovat.

A že má taky vztah k Opavě? O tom svědčí jeho následující postřehy k tomuto městu:

 

V Opavě jsem spatřil z kočárku velký bílý dům s červenými okny, a to je má nejstarší vzpomínka na svět.

V Opavě jsem hrál po povodních koncert pro pana hasiče, kterému uplaval dům, zatímco on zachraňoval jiné. 

V Opavě jsem hodil haléř do kašny v parku před Slezským muzeem a věřil , že se vrátím. 

V Opavě jsem viděl až zpod samé střechy stadiónu hrát dívky lední hokej. Jezdily na bílých labutích bruslích po velké ledové ploše s hokejkami, kterými se podpíraly, a schouleny byly v jednom jediném hejnu s pukem uprostřed. 

V Opavě jsem byl za ruku s tátou na pohřbu Petra Bezruče. 

V Opavě mne přejel cyklista. 

V Opavě u trafiky vedle divadla mne šťastně napadlo, že budu investovat v kupónové privatizaci do Telecomu. 

V Opavě v altánu jsem jedl poprvé v životě vařené kuře a i když mi nechutnalo, musel jsem, neboť máma nedala jinak. 

V Opavě, v Divadle loutek, inspirován kamarádem Honzou Horákem jsem hrál premiérově své pásmo zhudbněných písní Petra Bezruče Maryčka a spol. 

V Opavě jsem se bál velké kamenné žáby na koupališti. A nedal si říci a pořád se otáčel a díval na ni. 

V Opavě na Pekařské v Domě umění jsem si koupil CD s Cosi fan tutte a zamiloval se do Mozartovy frivolní opery. 

V Opavě jsem metr od rozvodněné Opavice fascinovaně hleděl do kalných vod, které se řinuly kolem a vtahovaly mne k sobě a byl jsem na slastné spadnutí do nich, než mne pak, malého chlapce, vyděšená máma konečně našla. 

V Opavě, v den, kdy pohřbívali v Moskvě Leonida Brežněva, jsem hrál klubový koncert z písní Bulata Okudžavy, a to tak, že jsem obracel list za listem a když jsem zahlédl v textu slovo „krev“ nebo“ smrt“, píseň jsem odložil a hrál raději jinou. 

V Opavě jsem se naučil v 5 letech sám od sebe číst. 

V Opavě jsem se s kamarády z Děsně fajn nesčíslněnkrát krásně nezodpovědně opil. 

V Opavě jsem objevil ve vypuštěné strouze před domem na Nádražním okruhu zlatý poklad – jediný ve svém životě - klubko měděného drátu. 

Do Opavy jsem jako Charón odvážel na zadním sedadle auta svou umírající maminku. V Opavě třetí den umřela.


J.Nohavica jako pětiletý se svým otcem v Opavě před Slezským muzeem

 

 V článku byl použitý text a fotografie z Nohavicova oficálního webu.

 

TwitterYahoo! My WebGmailFacebookYouTube

impressum

© 2009 - 2012

webmaster