Kategorie:

 


Historie

 


Fotogalerie

 


Osobnosti

 

 

Život v Opavě

 


Okolí

 

 

Odkazy

Opavské kluziště a bruslařský spolek

 

Největším přírodním kluzištěm v Rakousku - Uhersku a jedním z největších v Evropě se mohla pochlubit Opava. Světový význam jako krasobruslařská metropole záskala Opava pořádáním mezinárodních soutěží, jakými bylo mistrovství světa v roce 1908, mistrovství Evropy v krasobruslení a rychlobruslení v roce 1928 a o deset let později v krasobruslení dvojic. Opavské mužstvo ledního hokeje patřilo k evropské špičce a pod svým kapitánem Dorasilem tvořilo značnou část národního mužstva Československa.


Opavský bruslařský spolek, Opava
(zpracovala: PhDr. Marta Medková)

 

Právem spolčovacím bylo chápáno právo dobrovolně se sdružovat v právnickou osobu (spolek) k určité povolené činnosti. Podrobnosti upravovaly jednotlivé zvláštní zákony a nařízení, nejstarším byl císařský patent č. 253/1852 ř. z., který se původně vztahoval na všechny spolky. Spolkovým zákonem z 15. listopadu 1867, č. 134/1867 ř. z. byla jeho platnost omezena jen na spolky výdělečné. Nový spolkový zákon opustil dříve platnou zásadu koncesní, při níž mohl spolek vzniknout teprve na základě úředního povolení (koncese) a přiklonil se k liberálnějšímu stanovisku zaručujícímu větší spolčovací svobodu. Pokud nebyl spolek úředně zakázán, mohl zahájit činnost. Zamýšlené utvoření spolku museli petenti oznámit zemskému úřadu, případně ministerstvu vnitra a připojit návrh stanov. Úřad mohl utvoření spolku zakázat, byl-li spolek podle svého účelu nebo stanov protizákonný nebo pro stát nebezpečný, nebo pokud by svou činností narušoval veřejný klid a pořádek. Tento na svou dobu moderní a pokrokový zákon vedl k nebývalému rozvoji spolkového života zakládáním širokého spektra spolků, mezi nimiž nechyběly ani kluby a spolky s tělovýchovným či sportovním zaměřením.


Za nejstarší moderní sportovní organizaci v Opavě lze považovat bruslařský spolek (Troppauer Eislaufverein) založený na zasedání valné hromady 16. listopadu 1868 v restauraci U Kiosku a úředně schválený Zemskou vládou slezskou v Opavě 2. prosince téhož roku. V čele zakládacího výboru stál zlatník Eduard Schmidt. Účelem spolku bylo provozování a podpora bruslení a lední zábavy. Podle prvních stanov se členem spolku mohl stát kdokoli bez rozdílu pohlaví. V roce 1881 byl předsedou spolku advokát Dr. Heinrich Horny, po něm v roce 1883 Heinrich Keil a v roce 1885 gymnaziální profesor Ferdinand Richter. V roce 1887, kdy se novým spolkovým předsedou stal advokát Dr. Herman Krommer, došlo ke změně stanov. Členy spolku se nyní mohli stát pouze muži, a to výlučně německé národnosti. V roce 1891 byl v adresáři města Opavy jako předseda spolku uveden Dr. Victor Pretzlik, ale už od roku 1892 jím byl prokazatelně opět Ferdinand Richter. Ten tuto funkci zastával i v letech 1901 - 1903 a zřejmě až do roku 1910.

Troppauer Eislaufverein začínal jako sdružení zastupující opavské bruslaře navenek a zabezpečující provádění stavebních úprav v prostoru ledové plochy a jejího okolí. Samotné kluziště táhnoucí se podél Zámeckého okruhu pak spolek spravoval až do roku 1880. Tradice bruslení, které se provozovalo na řece i rybníku v prostoru hospodářského dvora Klipláku, sahala v Opavě do první poloviny 19. století. Poté, co řeka Opava postupující industrializací a vypouštěním odpadních vod z průmyslových podniků přestala dostatečně zamrzat, bylo na ní bruslení z bezpečnostních důvodů zakázáno. Tato situace vedla opavskou městskou radu k usnesení zřídit "bezpečné kluziště pro mládež". Stalo se tak 3. prosince 1857. Ledová plocha vznikla napuštěním hradebního příkopu východně od Ratibořské brány vodou z Mlýnského náhonu 16. prosince 1857. Na novém kluzišti, které mělo rozměry 240x35-45 m a bylo s přibližně 10 000 m2 plochy údajně třetím největším kluzištěm monarchie po Vídni a Budapešti, se poprvé bruslilo nejpozději na Tři krále roku 1858. Rozlehlý areál přinesl Opavanům jak možnost zimního rekreačního pohybu, tak možnost společenského vyžití, jež se tady v zimních měsících přesouvalo z tradiční promenády na Horním náměstí.

Kluziště v následujících letech prodělalo několikeré zkrácení na výsledných 200 metrů, ale současně došlo k jeho rozšíření na přibližně 50 metrů, a to díky demolici starého bruslařského pavilonu vybudovaného podle návrhu Julia Lundwala. Ten se nacházel v letech 1885 - 1900 na místě prvních dřevěných bud a staré tělocvičny, odkoupené od Turnvereinu, v prostoru za dnešním Mendelovým gymnáziem. V roce 1900 byla firmou Kern & Blum na jihovýchodním okraji kluziště vystavěna nová elegantní spolková budova, která odstínila zimní slunce a umožnila dřívější a dlouhodobější zamrzání ledové plochy.
V době založení spolku ho nebylo možno považovat v pravém slova smyslu za sportovní spolek, neboť krasobruslení jako sport ještě neexistovalo. Základy vzniku tohoto sportovního odvětví (něm. Eiskunstlaufen) položila až tzv. vídeňská škola. Vídeňská pravidla byla takřka beze změny přijata i jako soutěžní řád německo-rakouského bruslařského svazu (Deutscher und österreichischer Eislaufverband), založeného roku 1889, do něhož v roce 1891 vstoupil i Troppauer Eislaufverein. S vídeňskou školou přicházeli do styku od druhé poloviny osmdesátých let také Opavané, uplatňovat ji začal majitel tiskárny August Strasilla, jehož za "prvního krasobruslaře na opavské dráze" oficiálně uznal i Troppauer Eislaufverein. Současně se teorií krasobruslení zabýval též Strasillův kolega z opavského bruslařského spolku, řídící učitel Robert Holletschek. Vyšel z učebnice Spuren auf dem Eise z roku 1881, ale její pravidla dále rozvinul a doplnil. Své poznatky shrnul nejdříve v rozsáhlém článku v Allgemeine Wiener Sportzeitung a poté i v knize Kunstfertigkeiten im Eislaufen, vydané roku 1891. Jeho dílko se setkalo s nebývalým ohlasem, naposledy vyšlo ještě roku 1925 v Mnichově. Vídeňská škola rozpracovaná Holletschkem se sice posléze rozplynula v tzv. mezinárodním stylu, ale její vliv na proces zesportovnění krasobruslení byl nepochybný.

Bruslařské soutěže pořádal Troppauer Eislaufverein už na začátku osmdesátých let, ale nad sportovním duchem převládala ještě zábava. Roku 1894 byl ve spolku založen speciální sportovní výbor, v klubu se začalo pěstovat rychlobruslení, organizovaly se každoroční mládežnické závody. Založení bruslařských svazů kolem roku 1890 umožnilo konat mezinárodní soutěže, na nichž začali opavští bruslaři sklízet úspěchy. Metodik Holletschek získal na mistrovství německo-rakouského bruslařského svazu v Opavě v roce 1894 ve dvojici s Alicí Glesinger druhé místo.

Opava, jež dominovala bruslařskému sportu v německých oblastech českých zemí, byla vybrána za sídlo z jejího popudu v roce 1903 zřízeného bruslařského okresu Sudetské země (Eislaufbezirk Sudetenländer).Ten byl součástí německého bruslařského svazu (Deutscher Eislaufverband für deutsche Eislaufvereine, tj. torzo německo-rakouského svazu). Okres měl sdružovat veškeré ve svazu organizované německé bruslařské spolky Čech, Moravy a Slezska. Troppauer Eislaufverein zaujímal v německo-rakouském (později německém) svazu čestné místo. Robert Holletschek a po něm Otto Maly senior zastávali po jistou dobu funkci místopředsedy, Opava se v letech 1894 a 1901 stala dějištěm svazových mistrovství. Nejvýznamnějším podnikem na opavské sportovní scéně však bylo XIII. mistrovství světa v krasobruslení v lednu 1908, jehož pořádáním pověřila Mezinárodní bruslařská unie, toho času se sídlem ve Stockholmu, právě Opavský bruslařský spolek u příležitosti čtyřicátého výročí jeho založení. Dostalo se mu ocenění jeho přínosu k profilování moderního bruslařského sportu a uznání za dlouhodobou péči o jeho rozvoj. Protektorství nad šampionátem přijal kníže Jan II. z Liechtensteina. V čele sportovního organizačního výboru stanul Robert Holletschek. Závody sestávaly ze sedmi soutěží během dvou dní. Status mistrovství světa přitom měly pouze jízdy mužů-jednotlivců. Sportovní klání odstartovalo v sobotu 25. ledna, kdy se konaly čtyři soutěže. Vedle mezinárodních závodů seniorů, žen a juniorů obohatil sportovní program unikátní závod čtveřic, který opavské mistrovství nabízelo jako první a zároveň poslední v historii. Zúčastnilo se ho jediné družstvo Opavského bruslařského spolku (Otto Aiger, Edgar Bareck, Oskar Hoppe, Leo Urban). Následujícího dne, v neděli 26. ledna, přišla na řadu mezinárodní soutěž párů o putovní cenu Jeho královské výsosti prince Rupprechta Bavorského, dámské mistrovství Mezinárodní bruslařské unie (nazývané mistrovstvím světa až od roku 1924) a mistrovství světa mužů. Soutěž párů vyhráli mnichovští Anna Hübler s Heinrichem Burgerem, druzí se umístili domácí Grete Bartel a Alois Wilschek. Ženské mistrovství vyhrála ze dvou soutěžících suverénní Lili Kronberger z Budapešti. Mistrovství světa mužů mělo po omluvě vídeňských závodníků pouze tři účastníky, prvenství si odnesl Švéd Ulrich Salchow. V následujících dekádách se opavské kluziště stalo ještě mnohokrát dějištěm významných mezinárodních závodů, ve výročních letech 1928 a 1938 dokonce hostilo mistrovství Evropy.

Právě v souvislosti s pořádáním mistrovství v roce 1928 došlo k policejnímu šetření činnosti spolku. Podnětem byl mimo jiné článek s názvem "Troppauer Eislauf-Verein v odboji proti státu" a žádost spolku o subvenci u ministerstva obchodu. Policejní zpráva charakterizovala spolek jako německo-nacionální a jeho vedoucí činitele (předsedu Ottu Maleho a místopředsedu Karla Stadlera) jako osoby radikálně nacionálního a protistátního smýšlení, proti nimž bylo v roce 1925 vedeno trestní řízení pro přečin § 14 zákona na ochranu republiky a přestupek §1 zákona o teroru, které však bylo státním zástupcem zastaveno. Policejní ředitelství přikázalo spolku užívání dvojjazyčných nápisů na svém sportovišti, proti čemuž se spolek nejprve odvolal a posléze své odvolání stáhl, neboť bylo zjištěno, že vůbec nevlastní licenci na provozování kluziště a musí o ni požádat. Při mistrovství se pak české nápisy v pořadí až za německými objevily, vyvěšena byla i československá vlajka. V roce 1930 byla provedena změna stanov spolku, když bylo zrušeno ustanovení o německé příslušnosti členů a umožněno ve zvláštních případech přijímat do spolku i ženy, ovšem bez práva volitelnosti. Nejvyššími orgány spolku byla valná hromada a tzv. lední rada (Eisrate), která se skládala z předsedy, místopředsedy a 10 členů. Spolek tvořili čestní členové, kmenoví členové, členové a účastníci. Jejich práva a povinnosti pak blíže upravovaly stanovy.

Už před první světovou válkou disponoval Troppauer Eislaufverein nejen širokou členskou základnou, ale i mnoha vynikajícími závodníky. Patřili mezi ně pozdější zlatý medailista z mistrovství Evropy 1925 (v páru s manželkou Liesl) Oskar Hoppe, Grette Strasilla (pátá na mistrovství světa 1911) a všestranná sportovkyně Margarete von Janotta, vynikající rovněž jako tenistka.

Na úspěšné dlouholeté činnosti spolku se vedle již zmíněného metodika Rudolfa Holletschka (od roku 1906 též místopředseda německého bruslařského svazu), velkoobchodníka se železářským zbožím Karla Dorasila (jednatel spolku) a vůbec nejvýznamnějšího opavského sportovního funkcionáře, lékaře MUDr. Otty Maleho seniora (předseda opavského spolku v letech 1910-1940, stál v čele Eislaufbezirk Sudetenländer a po Holletschkovi převzal místopředsednictví v německo-rakouském, potažmo německém bruslařském svazu) podíleli další spolkoví činitelé z plejády známých opavských osobností: obchodník Rudolf Wenzel (pokladník spolku), gymnaziální profesor a zemský archivář.

Dr. Gottlieb Kürschner, zemský rada Dr. Hermann Hampel, stavitel Viktor Bartel, zemský vrchní účetní rada Albert Jilge, advokát Dr. Kasimir Pillarsky, sanitární inspektor a zemský sanitární rada MUDr. Alexander von Rositzky, vrchní zemský rada Karl Stadler (jednatel a později dlouholetý místopředseda spolku), majitel tiskárny a obchodník s auty August Strasilla, úředník Alois Wilschek, obchodní agent Ing. Eugen Zauhar, poručík Engelbert Pilz, majitel obchodu se smíšeným zbožím Richard Sonntag, okresní soudce Dr. Hans Panek, živnostenský inspektor, později ředitel Ing. Erich Bartel, vládní rada zemské politické správy Ing. Franz Srb, úředník zemského úřadu pro vyměřování dávky z přidané hodnoty Karl Böhm, úředník zemské politické správy Karl Czernohorsky, technický úředník opavské rafinerie cukru, chemik Ing. Alois Kroczek, okresní soudce a poté vrchní zemský soudní rada Dr. Othmar Petzel, profesor Max Schindler, profesor Anton Bennek, lékař MUDr. Guido Maly junior, advokát JUDr. Otto Maly junior ( působil od roku 1925 jako předseda Deutscher Eislaufverband in der CSR, Sitz Troppau) a mnozí jiní. Členy spolku se zpravidla stávali rodinní příslušníci a členství často přecházelo z generace na generaci, jak tomu bylo i v případě dlouholetého váženého předsedy spolku Otty Maleho a jeho synů.

MUDr. Otto Maly senior se narodil v severočeské Kadani 4. dubna 1860 a do Opavy se přistěhoval v roce 1892. Jeho ženou se stala Melanie, rozená Girschek, dcera obchodníka se železářským zbožím, jež se narodila 24. ledna 1876 v Opavě. Měli dva syny - Ottu, narozeného 23. května 1896, a Guida, který se narodil 2. listopadu 1897. MUDr. Otto Maly bydlel v domě na Olomoucké ulici č. 2, kde dlouhá léta ordinoval jako praktický lékař a současně pracoval i jako lékárník ve zdejší lékárně "Deutsch - Ordens - Kreuz". Měl titul královského a sanitárního rady, byl mnoho let ředitelem léčebného a ošetřovacího ústavu Marianum a od roku 1902 několik volebních období za sebou i opavským obecním radním. Od přelomu 19. a 20. století zastával rovněž post předsedy cyklistického I. schlesischer Bicycle-Clubu (později I. schlesischer Radfahrer-Verein), a to do jeho zániku v roce 1909. Angažoval se rovněž jako předseda výboru při pořádání tenisových turnajů spolku Deutscher Sportverein, tenisu se později věnovali oba jeho synové. Z nesportovních sdružení předsedal spolku Kammermusik-Verein od jeho založení v roce 1900 až do třicátých let 20. století a patřil k čelným členům opavského dobrovolného hasičského sboru (Troppauer freiwiligen Feuerwehr), respektive jeho záchranné stanice, v níž působil jako vedoucí lékař. Byl rovněž znám jako divadelní a hudební kritik pro list Deutsche Post. Od roku 1939 žil v domě svého syna Guida na Lidické ulici 3, kde také 10. února 1945 zemřel.
Starší syn JUDr. Otto Maly pracoval jako advokát. Vystudoval právnickou fakultu německé univerzity v Praze a vysokou školu mezinárodního obchodu ve Vídni. Jeho manželkou se stala Erika, rozená Weisshuhn, narozená 26. října 1908 v Opavě. Oženil se s ní 11. října 1930 a měli tři děti: Otto Roberta, narozeného 5. srpna 1931, Rainera, který se narodil 23. března 1935, a nejmladší dceru Christu. Ta se narodila 1. března 1945. Bydleli nejdříve na rodinném statku Weisshuhnů v Budišově nad Budišovkou, Na Stoupách č. 406, později se přestěhovali do Opavy na Olomouckou č. 2 a poté na Husovu ulici č. 10. Advokátní kancelář Otty Maleho se nacházela na náměstí Republiky 14. Po březnových volbách 1931 se Otto stal za Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei obecním zastupitelem a zástupcem přednosty právního oddělení, a to do rozpuštění této strany na podzim 1933. V letech 1933 - 1935 byl pod policejním dohledem a jeho písemné kontakty podléhaly dopisní censuře, což ho mělo poškodit v profesní činnosti. Od března 1938 byl stejně jako jeho mladší bratr členem Sudetendeutsche Partei, od listopadu 1938 pak NSDAP a členem motorizovaného oddílu NSKK (Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps), kde působil jako vrchní oddílový vedoucí a právní referent. Jeho soukromá advokátní praxe se i přesto ve čtyřicátých letech dostala pod drobnohled okresního vedení NSDAP, potažmo okresního soudu NSDAP, který prošetřoval jeho zastupování v kauzách dvou "politicky a charakterově nespolehlivých českých klientů" proti německým soukmenovcům. Vědomě tím měl jednat proti zájmům strany a v rozporu se směrnicí národně-socialistické jurisdikce a soud mu proto za jeho ne zcela nezávadné chování i přes jeho důraznou obhajobu udělil důtku. Okresním vedením NSDAP byl upozorněn na dodržování povinností "národně-socialistického advokáta".

Mladší syn MUDr. Guido Maly byl internistou a spolu s otcem vykonával na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století privátní praxi na ulici Dr. Zinsmeistera č. 1a (dnešní Lidická ulice). Kromě toho měl soukromou praxi také v opavské zemské nemocnici. Jeho první žena Charlotte (Lotty), rozená Ponec, se narodila 15. prosince 1908 v Opavě. Měli tři děti : Klause, Ullricha a Utu. Nejprve bydleli s rodiči na Olomoucké ulici, v roce 1939 pak Guido koupil dům na Lidické ulici č. 3. Od listopadu 1938 se stal členem NSDAP a také příslušníkem SS a NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt). Manželství Guida a Charlotte bylo 14. září 1942 z oboustranné viny (důvodem byla s největší pravděpodobností nevěra) rozvedeno a o rok později se dr. Maly znovu oženil s mladou sekretářkou veterinárního lékaře vojenského záložního lazaretu v Opavě, kde on sám sloužil jako štábní lékař. V říjnu 1943 byl přeložen do vojenského lazaretu v Těšíně. Usiloval o místo primáře interního oddělení, ale vzhledem k jeho neurovnaným rodinným poměrům a ne právě morálně bezchybnému chování to bylo pro okresní vedení strany NSDAP těžko přijatelné. Naznačeno odtud bylo, že pro získání primářského postu měl svou bývalou ženu "nastrčit" tehdejšímu vládnímu prezidentovi v Opavě JUDr. Friedrichovi Zippeliusovi (ten byl na podzim 1942 za podnapilost a výtržnost v Karlově Studánce z funkce vládního prezidenta odvolán, degradován z hodnosti plukovníka SS a poslán na frontu), a že neměl nic proti rozvíjení jejich "úzkého vztahu". Jeho případ tehdy vzbuzoval značnou pozornost a velmi nepříznivou reakci opavské veřejnosti, neboť bývalá manželka Lotty s dětmi zůstala nadále v původním bytě v domě na Lidické ulici č. 3, kde současně žil Guido s novou ženou (měli dokonce částečně obývat stejné bytové prostory) a kde teď bydleli i jeho rodiče. Tato vyostřená situace a právní spory bývalých manželů např. o výživné, vyvolávaly trvalé napětí, časté hádky a výstupy, což nepříznivě působilo především na výchovu dětí. Tíživý problém společného bydlení se přes mnohé naléhavé žádosti Guida i přes intervence a snahu kompetentních míst stále nedařilo vyřešit. Dr. Maly získal koncem dubna 1943 od bytového úřadu náhradní třípokojový byt na Lidické ulici č. 20, ten ale dobrovolně a podle jeho domnění jen přechodně přenechal k dispozici rodině německých válečných uprchlíků, konkrétně paní Schott s pěti dětmi, jejíž obydlí v Porýní bylo poškozeno bombardováním. Ta se však odmítala vystěhovat a úřady se vzhledem ke všem okolnostem neodvážily přinutit ji k tomu násilím, i když dr. Maly tento byt neodkladně potřeboval pro svou bývalou ženu a děti.

V listopadu 1943 žádal okresní vedoucí NSDAP opavského vicepurkmistra, zda by nemohl dr. Malemu přidělit byt po zemřelém primáři dr. Habelovi na Olomoucké ulici. Mezitím těžce nemocná paní Schott odcestovala koncem října s nejmladším kojencem za svým mužem do Bochumi a ostatní děti ponechala v péči nejstarší šestnáctileté dcery. Příslušný úřad pro blaho lidu (Amt für Volkswohlfahrt) však nemohl děti vystěhovat v době nepřítomnosti matky, hodlal počkat na její návrat a poté s ní v této záležitosti znovu jednat. Zdá se však, že bezvýchodnou situaci dr. Maleho se nakonec přece jen podařilo vyřešit. Podle dochovaných dokumentů bydlela totiž Charlotte v září 1944, kdy chtěla uzavřít sňatek s Friedrichem Zippeliusem (v té době byl v hodnosti poručíka na frontě), již na Olomoucké ulici č. 28, tedy zřejmě v bytě po zmíněném dr. Habelovi.
Další osud Guida Maleho není znám. On, ani jeho první či druhá žena a děti se v evidenci Němců odsunutých po roce 1945 z města Opavy nenachází. Ostatní členové rodiny - vdova Melanie Maly, která toho času pobývala v sociálním ústavu Marianum a Dr. Otto Maly junior s manželkou a dětmi, včetně teprve čtyřměsíční dcery - byli v rámci poválečného odsunu německého obyvatelstva transportováni z Opavy 4. července 1946.

Po sloučení Slezska s Moravou a zrušení Zemské správy politické ve Slezsku s účinnosti k 1. prosinci 1928 se stal nejvyšším zemským úřadem Zemský úřad v Brně, který převzal i spolkovou agendu existujících spolků, včetně vedení spolkového rejstříku.

Po mnichovském diktátu a obsazení pohraničních oblastí země České a Moravskoslezské německými okupanty počátkem října 1938 docházelo na zabraném území tzv. Sudetské župy (Sudetengau) k nastolení nacistického režimu rychlým zaváděním německé správy. Na základě nařízení říšského komisaře (Der Reichskomissar für Sudetendeutsche Gebiete) z 22. října 1938 zveřejněném v Úředním věstníku pro sudetoněmecké území (Verordnungsblatt für die Sudetendeutschen Gebiete), číslo 7 z 26. října 1938 o rozpuštění, převedení a včleňování organizací na sudetoněmeckém území a na základě dalších opatření zvláštního komisaře (Der Stillhalterkomissar für Organisationen in den sudetendeutschen Gebieten), který působil do 15. září 1940, byla naprostá většina (asi 4/5) všech spolků zrušena. Opavský bruslařský spolek byl začleněn do německého říšského svazu pro tělesnou výchovu. Ze spolkového rejstříku Zemského úřadu v Brně byl spolek vymazán v roce 1940 pod číslem jednacím 5968/40, neboť se územní změnou stal spolkem, jehož sídlo leželo mimo hranice Protektorátu Čechy a Morava.


Po roce 1945 už spolek nebyl obnoven. Jeho novým nástupcem se stal český hokejový a bruslařský klub - H. C. Opava, který byl schválen 26. března 1946.

 

>> NAHORU <<

© 2009 - 2011        kontakt